První reakce od hostů večeře v Café Imperial na sebe nenechala dlouho čekat a protože se nám opravdu líbila a myslím, že se s ní můžeme všichni naprosto ztotožnit, uveřejňujeme ji celou. Poslala nám ji výherkyně poukazu na večeři Aneta z Brna. Aneta je studentkou VŠ obor dějiny, umění a nutno říct, že to napsala opravdu hezky, takže ji pravděpodobně nabídneme angažmá… no, posuďte sami:

Aroma, kouzlo, neskutečná chuť a dokonalý design. Přesně tak je možné popsat návštěvu v pražské restauraci Café Imperial. Budova postavena kolem roku 1913 na vás i teď dýchne nenapodobitelnou atmosférou. Exteriér ve stylu Art deco vás okouzlí, a jen co vejdete dovnitř, ponoříte se do doby secese. Kolem útulných stolečků můžete obdivovat mozaikovou výzdobu, interiér dotváří vhodně vybrané osvětlení a barevnost, celkový dojem je jednotný.

Dříve než vás zaujme jídlo, stihne to udělat obsluha. Ta, oděná ve vybraném kostýmu, totiž přesně ví, kam hosta uvést a jak ho příjemně naladit. Připadáte si tak opravdu jako zvaný host, který si zaslouží pozornost, ne jako někdo na obtíž, jak tomu v některých restauracích bývá.

Chvíle, než se kouzelného menu dočkáte, vám zpříjemní klasická kabaretová hudba, dlouho ale čekat nebudete. A pokud jste si doteď mysleli, že už jste ochutnali úplně všechno, mýlíte se. Café Imperial vás překvapí, i klasické jídlo tu totiž kuchaři umí připravit na tisíc jiných způsobů.

A pokud se rozhodnete, že ochutnáte něco netradičního, uděláte jenom dobře. Pokud by někdo mně osobně řekl, že se budu po zaoceánských škeblích olizovat, nevěřila bych mu. Ale jen do té doby než jsem ochutnala. Naprosto dokonalý předkrm s mořským nádechem doplnila chuť piniových ořechů a jen nabudila mé chuťové buňky, které si pak smlsly na aromatickém kachním vývaru s portským vínem. Celé menu doplnily zvěřinové medailonky s fazolkami a slaninou, na kterých se kuchaři doslova vyřádili. Připravit zvěřinu, a připravit ji dobře, chce totiž opravdu talent. A ten místním nechyběl. Maso se mi doslova rozpadalo na talíři, a co teprve v ústech. Poprvé mi u třetího chodu nezbyl ani kousíček. Poetické menu nakonec doplnil pomerančový dezert s čokoládovou pěnou. A to už jsem se musela opravdu ovládat, abych čokoládu neměla až za ušima.

V Café Imperial to prostě umí. Pod dohledem šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha se tu obyčejné jídlo mění na nezapomenutelný zážitek, fajnšmekři si zcela určitě přijdou na své a my ostatní pohladíme své chuťové smysly.

Našla jsem jen jediné minus. Po večeři tady, si zřejmě zase dlouho nikde nepochutnám…

Aneta Bartoníková