Díkůvzdání znamená poděkování Bohu a přírodě za její dary, a také připomínku roku 1621, kdy bílí osadníci poprvé oslavili společně s indiány tento den, obdobu našich dožínek. Oslava Díkuvzdání je v celé severní Americe dlouhou tradicí a v minulosti byla oslavou úspěšné sklizně. Dnes je to příležitost pro setkávání rodin a přátel, poděkování Bohu za sílu, kterou nám dal v minulosti a vyjádření vděčnosti, že můžeme ve svém úsilí pokračovat. Tento svátek je příležitostí k setkání rodin a příbuzných – v USA je zvykem cestovat za prací i na druhý konec kontinentu, a většina rodinných příslušníků je tak od sebe vzdálena tisíce kilometrů. Často se celá rodina setká pouze o tomto víkendu, a tak dochází k malému stěhování národů.

Co země, to příběh

V Kanadě je Den díkůvzdání oslavou šťastných návratů domů. Konkrétně se připomíná příběh cestovatele z východu Kanady, který prozkoumal severo-západní cestu k Pacifiku a šťastně se vrátil. V USA je oslavou úspěšného vegetačního období s bohatou sklizní a den oslav je stanoven zákonem na čtvrtý čtvrtek v listopadu. Svoji roli sehráli v historii díkůvzdání také američtí indiáni. Řada obrazů na přelomu 19. a 20. století dokumentuje společné oslavy s bílými osadníky. Výjevy jsou lehce zidealizované a tvrdí se, že mezi indiány a bílými osadníky šlo spíše o výměnný obchod – v případě díkůvzdání o brusinky. Indiáni totiž sbírali brusinky ve velkém a konzumovali je jako léčivo nebo je používali jako barvivo pro své pestré obleky. Novým bílým osadníkům brusinky zase nesměly chybět ve svátečním jídelníčku. Původně hostorie ale praví, že bílým osadníkům se neurodilo a hrozila jim smrt hlady. Sousední indiáni přišli a přinesli jim potraviny – například kukuřici, maso a brambory.

A slavnostní tabule?

Mezi tradiční jídla této tabule patří pečený krocan s kaštanovou nádivkou, sladké brambory a dýňový koláč. Slavnostní tabule bývá laděna dožluta, vyzdobena kukuřičnými klasy, dýněmi a podzimním listím. Různobarevné listy se pokládají i na talíře s pokrmy a na výzdobu lze použít vše, co příroda v tomto období nabízí. Příprava menu je poměrně pracná, a proto se na ní podílí celá rodina. V našich podmínkách je pečení krocana ještě obtížnější, neboť americké trouby jsou větší. Krocan se obvykle plní kaštanovou nádivkou, která se v detailech u různých rodin liší. Například kaštanová nádivka se připravuje z uvařených kaštanů, másla, vajec, žemle, mléka a muškátového květu. Přílohou bývá bramborová kaše, anebo sladké šťouchané brambory. Jako moučník se podává zmíněný dýňový koláč, někdy také pekanový koláč. Krocan mívá kolem 3 kg, peče se asi tři hodiny, a během pečení se otáčí po všech čtyřech stranách. Je třeba dávat pozor, aby drůbež byla propečená a svrchu nespálená.

Kromě drobných odchylek v receptu na nádivku se také jednotlivé recepty rodin liší v různých specialitkách, jako je například brusinková poleva. Už jen jak to všechno zní – nemůžeme se vůbec divit, že Den díkůvzdání se často slaví také v Evropě.